Актьорът Боян Арсов чете моето стихотворение "Целуна ме през маската"

"Остави на мира сърцето ми!"

неделя, 20 май 2012 г.

OMG



Intro
Když tma odejde a přijde ráno, na tváři Země zůstávají hrozné jizvy.
Protože ve tmě se dějí strašné věci.
Příšerně strašné.
Až to není k vyprávění.

Kapitola první
MRAKY NAD SLUNEČNÍM MĚSTEM

........
Okrajová čtvrť Slunečního Města spala klidným spánkem, jen v domě, který se nacházel na úpatí hory, se svítilo.
Černý stín prošel oknem domu. Muž oblečený celý v černém rychle zapisoval něco do svého notýsku. Jackův štěkot ho vylekal, muž rychle schoval notýsek do vnitřní kapsy kabátu, zahalil se do něj jako kouzelník a luskl prsty. Ze tmy v pokoji vyplula truhla, muž nadzvedl víko a nasoukal se do ní, jako by to byla úplné normální věc. Když shon v domě ustal, úplněk osvítil místnost a Petr, který už doběhl k domu, viděl, že je dům úplně prázdný.
Pes kňučel přede dveřmi a jako by čekal, že mu někdo otevře. Petr ho zavolal, obešli spolu dům a chlapec nakoukl i zadním oknem – ale i tento pokoj byl prázdný, tak prázdný, že měsíční svit mu dovoloval vidět pavučiny kolem lampy na stropě.
Petr a Jack se vrátili ke vchodovým dveřím a chlapec se rozhodl pro každý případ zaklepat. Nevěděl, co tady hledá, proč přišel až na okraj města uprostřed noci, nesnažil se pochopit, zda ho sem přivedl pes, anebo zda slyšel nějaký šepot, jako by ho volala sama noc.
Chlapec sebral odvahu a zaklepal na dveře.
Dveře se samy otevřely ještě během prvního zaklepání.
Pes nastražil uši a začal vrčet. Petr se ho pokusil uklidnit, ale nepodařilo se mu to. Jack byl stále nervóznější a jako by na něco v temnotě číhal a chystal se na to vrhnout.
Vevnitř ale nikdo nebyl. Petr se o tom přesvědčil, když překročil práh a udělal rychlou obhlídku pokoje, a pak prohlédl i ostatní dvě místnosti. Ale neměl se proč tak rozhlížet, protože vevnitř opravdu nic nebylo – ani nábytek, ani oblečení, ani seschlý ohryzek jablka na podlaze kuchyně… Nic. Žádné stopy po lidské přítomnosti.
I přes to dalmatin nepřestával vrčet a připravoval se vrhnout na něco neviditelného, co viděl nebo cítil jen on sám, a byl připraven se s tím poprat, ochránit Petra, pokud by to bylo nutné…
Petr se nechystal tuto noc poprat s temnotou domu ani nebyl naladěn na dobrodružství, ale pořád nemohl najít žádné rozumné vysvětlení, co ho sem přivedlo.
V tom uviděl v koutě kuchyně truhlu – jedinou věc v prázdném domě.
Truhla vypadala hodně staře, měla otlučené hrany. Chlapec se přiblížil a chtěl nadzvednout víko. Pes zavrčel tak výhružně, že se Petr zastavil a okřikl ho – co tak strašného může být v nějaké staré truhle… Pes jako by zešílel. Jeho hluboké zavrčení mohlo vylekat kohokoli, ale ne statečného Petra, který sám sobě někdy říkal Petr Pan a snil o bitvách s piráty a o nebezpečných dobrodružstvích.
Petr nadzvedl víko truhly.
Truhla jako by chlapce pohltila – spolkla ho tak rychle, že pes, který byl připraven roztrhat zuby každého nepřítele, se vylekal, zakňučel a utíkal pryč dveřmi – zpátky do klidné letní noci ve Slunečním Městě.

Новата песен на Бойко и Деян Неделчеви по мой текст - "Безпокой"

Ти винаги ще си в ❤️-то ми, мила моя...

"Ти си синьото в очите ми"

двама: True Love

"Father", една съвременна приказка

I Lost My Heart in London

My name is Ivo

A Dog's Heart - movie trailer

Официалният трейлър на романа OMG